Expedice Nun 7.135 m 27. 7. – 25. 8. 2014

Na samém severním okraji obrovské Indie se rozkládá svazový stát Jammu a Kašmír. Tady najdete oblast zvanou Ladakh. Ladakh býval samostatným královstvím, obývaným buddhisty a zvaným Malý Tibet. Oblast je schována za hlavním hřebenem Himálaje. Proto tu skoro neznají déšť, rozkládá se zde vysokohorská poušť. Na západě Ladakhu je Zanskar, modelovaný divokými rozeklanými horami. Až v ½ 20. století byl Ladakh odtržen od Tibetu a stal se částí Indie. A byly sem zavedeny první pozemské cesty, dřívější spojení se světem měli obyvatelé pouze vzduchem. A až v 70. letech sem byli vpuštěni první cizinci.

Nun z C1    cesta ke kopci

klucí

A sem vyrazili kamarádi Martin Peš a Matěj Koukl na sedmitisícovku jménem Nun.

Ahoj tam dolů,

hlásím první výškové zprávy. Po dvou dnech cestování letadly jsme dosáhli města Leh 3.500 m.

Tedy bodově:

-Dubai- spánek přes noc na zemi

-Delhi- přihlášení se na asociaci lezení, přijal nás sám lezecký president. Náš horský vůdce je mladický, přátelský, zkušený a ohodnotil náš materiál za dostatečný ku stoupání nad 7000.

-Leh – výstup do 3.700 na místní klášter a pevnost. Při výletu jsem byl překvapivě svěží. Vejšková nemoc se projevila jen bušením srdce po pohybu po městě s 40 Kg materiálu v mem obrovském poštovním pytli .

31.7.2014

Vyrazili jsme na krátký trek pro získání tzv. výškové aklimatizace. Vystoupali jsme z města Saboo do výšky 4530 m Jelikož nás silně rozbolely hlavy z nenadálé výšky sklesali jsme na přespání do 4285 m. Noc v šedivém kamenitém záseku hor byla s hvězdami a bez rosy.

1.8.2014

Dosazena výška 5050 m kousek od sedla DIGAR. Pak zpět do města Leh 3500 m a spánek.

2.8.2014

Dnes nákupy v Lehu a zítra odjezd do Kargilu odkud stoupáme do base campu.

3.8. se připojíme k agentuře a expedici a to pak skončí zprávy po internetu. Zažívání je v pořádku a tak budeme dost silní na výstup

13.8.

Vynos z C2 do C3.

Nad C2 prekonavame malou snehovou bouli a pak klesame lehce doleva o 50m. Ty pak stoupame zase nahoru pres trhliny doprava. Navazujeme se vsichni ctyri na lano a ostrym tempem pochodujem pres jasne viditelne zasnezene i otevrene trhliny v ledu. Nektere „povedene“ ukaziji temne modrou hloubku. Dohledl jsem tak kolem 30m, zbytek je zahalen v tiche temnote. Tady byla pro me rychlost skupiny limitni a pretahuji klidne dychani v horecny dech. Po chvili se nastesti zajistime do ledu a pokracujeme stylem kladeni pevneho „fixniho“ lana, coz je narocne pouze pro prvolezce, coz je nas vudce Nima. Pokladam svou 8 kg spulku 220m zluteho krouceneho lana na Nimou vysekanou policku a zajistuji jej.Pak uz se zase jen stoupa. Nyni jeden krok na 2 nadechy.Fixnim lanem vybavujem vetsinu trasy. Nahore pred C3 je planina. Tam jiz lano nepokladame. Martin zustava u konce a odpociva na sve spulce. Ja jsem jiz take hotov, ale chci se kousnout a dnes to do C3 dojit. Probiha to ale pomalu. Jsem nadora

z vykonnosti, coz poznam tak, ze spise chytam rovnovahu, nez stoupam. Zde jsem to pretahl. Vracejici se serpa Nima me otaci zpet. Skladam vsechny veci a hura s totalne prazdnym batohem dolu. Pred C2 jsme museli vystoupat tu kopku snehu. Plne odpoledni slunicko ze me vyloudilo nejednu nadavku, prozbu a pokles na kolena s celem na snehu. Bylo to na me zbyvajici sily moc. Rychle buseni srdce a dychani, ktere se vraci pri jedinem dalsim kroku a neuklidnuje se…

 

14.8.

Ranni baleni, jiz hned na „velke“ jsem pocitil slabost z nedostatku kysliku. Nikdy me nedoslo kolik vezme takova potreba energie. Tedy probiha dychavicnost s tepanim srdce, stejne jako o den drive pri prichodu. Vcera jsem to tedy pretahl prez zavit. Vyrazeni, po 300 metrech s batohem otacim, Martin je nastvan, dava mi stan, v tabore C2 je mir a klid, spim 3h ve stanu, varim cinskou polevku s ceskym salamem, meji se na slunicku, dokonce peru, do C3 pujdu s Austia expedici vedenou Serpou Pemou a portrem Sangelem. Vysilacky funguji skvele.

 

15.8.

V C3 vecer.Znate to v bouri ve stanu…Probouzim se. Mokra plachta stanu me pratelsky poplacava po tvari. Kdyz popisu zvuky z venku, pripada mi, jakoby vedlejsim stanem probehla krava, zaklesla se a ted se vzteklym pohazovanim rohy snazila povstat… Z leze se da leda primo jako pravitko posadit. Coz znazmena prejet hlavou a ramenem po dechem orosene stene stanu. Ledove slupicky ochotne opadavaji na limec spacaku. V sede se stejne hlava dotyka stropu, ktereho sbira primo visici kapicky kondenzace. Z teto pozice se neda hnout jinam, aniz bych nestouchal do partaka vedle. Boli hlava, sipa to v oteklem nose a sliznici, tak jej tedy v sedici pozici s bolesti mazu, piju z jedne lahve a curam hned na to vedle do druhe. Jelikoz ven do vichrice se neda rozumne vyjit. Tato procedura probiha tak 6x za noc. Uz 20h jen lezime. Rozhoduji se jist, nasel jsem susenou kustovoci, uleham a otacim se na bok od partaka, aby mi pri jidle nefunel do pusy. Do obliceje me tradicne popleska la mokra

plachta. Odsunuji se a ziskal jsem mezi ksichtem a stenou stanu celych 7,5 cm. Krmim kustovici. Pri jakemkoil poryvu vetru mi ji plachta vychyluje ze rtu do nosu.Kustovice je zabalena do mikrovneho sacku a tak ji vykusuji s kousky plastu, ten plivu do prstu. Neni sila hledat kapesnik a tak prsty otiram do top modelu spacaku Rakonsaj. Kdyz si o pul hodiny pozdeji prevazuji a dezinfikuji poranedny palec leve ruky, opet jako pracovni stul slouzi muj topovy spacak.Nemame co pit. Za poslednich 30h jsem mel jen kus pres litr sve donesene vody. Do ted tu chlapci varili na plynu a jejich 3 bomby dosly. Benzinovy varic zustal v C2, Tibetsky pruvodce Nima mi sice tuto situaci vzkazal z C3 po vysilacce. Ale hovoril v Hindstine pres pruvodce Pemu druhe expedice. Ten ale zpravu vyhodnotil, ze si nasi mohou z jeho zasob nahore pujcit kartusi a at tedy za to donesu do C3 litr kerosnu. Tak jsem to presne provedl. To ze nasi nahore nemaji benzinovy varic mu jaksi nedoslo i kdyz do te doby varili na plynu a zadali ho o kartuse z jeho vrcholovych zasob.Tak tedy ziznim nesmi se dychat pusou, jinak zacne nepricetne skrabat v krku, musi se polknout, coz je bolestive do zatnutych prstu na nohou. Jiz skoro usinam a probira me pocit, ze se dusim. Zalapam po dechu, rozdycham to a proberu se. Uz skoro zase usinam, kdyz se dostavi opet pocit klaustrofobickeho duseni se v malem prostoru. Tato hra trva hodiny. Nalezam jedinou polohu a to na brise, kdy me telo spotrebovava asi mene kysliku. Tam tento stav pomalu rozdycham nosem… A na potreti opatrne rozdychhani se mi dariva usnout. Ma to ovsem predpoklad, ze mi nesmi byt nikde zima a nesmim se pohnout ci zatnout jediny sval, jinak se spotreba kysliku a dusivy efekt prohloubi a muze se zacinat s hrou nanovo.

 

19.08.2014 15:51Ahoj vsem.Vratil jsem se prave z hradu,……..teda…vratil jsem se s celou expedici ve zdravi z kopce NUN. Mam spoustou zážitků a žádné trvale, jako omrzliny prstu ci mozku. Nahoře v C3…( tedy postupovém kempu číslo 3 ) v 6400 m.n.m. je velmi podobne jako na planine za Vrbatovou boudou. Ostrý vítr, snih do sanice. Dvě noci čekání na lepší počasí, které nás doprovodi na vrchol se změnily v čekání, kdy nás počasí pustí zdrave dolu z hory. Mokro, zima, nedostatek paliva na rozmrazování vody k piti nás hnalo do údolí. Byl to takový pochod „Mrazu“ našich dvou spojenych expedic v mlze. Ceske a rakouské. Nas vůdce Nima šel ale neomylne plani k nami pripravenym slezacim provazum. Kontrolovali jsme jej ze zadu nasi GPS a on jakoby nám viděl do displeje….Nyní v teple slunce sušíme veci v hotelu. Zajimave bylo, ze vichřice trvala přesně dva dny na ktere jsme meli pripravene zasoby pro poslední vyslapovou etapu

na vrchol. Ostatni kluci včetně českého kolegy Martina Pese, kteri se vysapali do C3 o den drive nez ja, tak na vrchol NUNu 7135 m.n.m. dojit stihli.

 

21.08.2014 11:29

Ano, byl to zazitek na hranici vypeti vsech fyzickych sil. Psychka byla dobra, ta spise relaxovala a hledela s klidem na nohu, ktera byla ochotna udelat dalsi krok vyse az po ctvrtem nadechu.nynejsi bytek cestovani je jiz beznejsi…prave s kolegou Martinem Pesem docestovavam od severu do Jamu a pak do Delhi dojedem zitra rano.Pak teprve zapocnu pamatkobrani jako stare Delhi, ci v sobotu 200 km do mesta Akry zahlednout Tachmahal.V nedeli vecer tedy poletime.Ted se parime v buse….Rekl bych ze vas nejvice pobavi a informuje o zasadnim momentu muj denicek, kde jsem zapojil sve spisovatelske strevo

 

A ZÁVĚR? MARTIN PEŠ VRCHOL DAL, GRATULUJEME! DALŠÍ BUDE NA WEBU LEZEC A NA STRÁNKÁCH MONTANY.