EXPEDICE ALAI MOUNTAINS 2014

V září 2014 jsme byli lézt v Kyrgyzstánu, v Pamiro-Alaji. Což je nekonečný pás hor, kterým Ťan-šan přejde do Pamíru. A zadařily se prvovýstupy

dílko p. umělce Michala Klesla

dílko p. umělce Michala Klesla

DSC03489ŠM P1070555 (58)                                 DSC03501ŠM P1070555 (112)                                                                                                                                                                                     DSC03501ŠM P1070555 (104)

Popis Štít 70 Let SNP-Michal Kleslo, Tibor Majer, Štefan Matuška:
Z BC to bylo asi hodinu pod již zdálky viditelný splaz ledovce. Šlo se nekonečnou sutí s neustálým nabíráním výšky. pod ledovcem, jehož čelo bylo příliš strmé na to, abychom ho vyšli přímo, se uhnulo vlevo na hřeben morény, která oddělovala hlavní ledovec od ledovce ve východně položené dolině. z horních pasáží morény jsme volně a jednoduše přešli na suťová pole vroubící hlavní ledovec. sem asi 2,5 hodiny.
dali jsme pauzu, počasí bylo skvělé, nebylo kam spěchat. inverze z údolí se začala trochu nasouvat výše do doliny. dolní část ledovce byla velmi plochá a rychle jsme po ní postupovali vpravo, kde se ledovec pod ledovou stěnou hlavního hřebene před námi stáčel o 180 stupňů za roh. výhledům dominovala ledová homole s výškou okolo 4900m přímo před námi. povrch ledovce byl zcela beze sněhu, nutné byly mačky. na ledovci jsme nejprve postupovali k jihu, v zatáčce jsme se stočili k severu a po další hodině, už v ledovcovém kotli pod naším štítem, jsme se stočili k jihozápadu. výstupová trrasa se tedy kroutila jako had a z doliny nebyla vůbec vidět. náš vrchol měl rozbitou a zvětralou východní stěnu a od severu byl sevřen ledovým krunýřem, který se těsně pod vrcholem rozbíjel do velkých trhlin. kolem výšky 4600m začal hluboký sníh, místy po kolena. strmost svahu dosahovala do 45 stupňů. pod vrcholem potom přišly do cesty velké trhliny, které bylo nutné zeširoka obcházet, což si vyžádalo značné zdržení. nicméně po 7,5 hodinách výstupu jsme byli na sněhovém vršíčku našeho kopce, odkud jsme měli výhled na celá Alaj a také na Zaalajský hřeben Pamíru. Mezitím mlha z doliny dosáhla plató ledovce pod námi a většina sestupu pak byla v mlze.

SONY DSC

Popis Pik Bars-Vladimír Bureš, Štefan Matuška:
Od stanů v BC cca 1hod. přes suťovisková patra, pod splaz ledovce. Přes strmé čelo ledovce, odbočili jsme vlevo do menší, uzavřené, dolinky. Cca 2-3 hod. k nástupu, po zasněženém a plochém ledovci s viditelnými trhlinami. Před námi kotel uzavíral hřeben cca 4.900 m vysoký, s plánovaným, nejvýraznějším, vrcholem naproti. Po nasazení maček a úvazů jsme na zbraních začali sólo postupovat širokým svahem mezi nevýraznými kužely sutě. Sněhový výstup měl rychle ukrajovat výškové metry, pod mělkým sněhem byl tvrdý vodní led. Postupovali jsme opatrně a zvolna na hrotech maček a za záseků zbraní. Jistit nešlo, pod 5 cm byl led vodou narušený a šroub by se při pádu vylomil. Nekonečný výstup k převěji, do nevýrazného sedla. Další 2 h. na vrchol, svah do 50°, zde místy sníh 20-30 cm. Vrchol 4.880 m kamenitý a výrazný, akorát pro dva. Vlevo obrovská převěj, vpravo hluboké sedlo. Naproti srázy až k travnaté dolině a za ní jižní stěna Pik Lenina. Výrazná zima, silný vítr. Sestup asi 800 výškových m, tedy na předních hrotech, kdy jakákoli chyba by byla osudnou. Návrat do tábora po cca 12 h. Kopec dostal název podle stop kočky ve sněhu na úpatí, nejspíše sněžný leopard.

Pik Bars

Pik Palestra-Ondra Uher, Standa Čejp:

Jako cíl našeho úsili ve dvojici se Standou Čejpem, jsme si zvolili nejvyšší vrchol ve zmíněné dolině Kosh Moynok, a to bezejmený štít s kótou 4.930 m a krásnou, více než 1000 metrů vysokou severo-východní stěnou. Pokus o přímý průstup stěny se nám bohužel nepodařil s ohledem na náhlou změnu počasí a složitý, málo přehledný terén v rozlehlé stěně a objektivní nebezpečí v podobě pádu kamenů z horních partií stěny. Podařilo se nám prostoupit asi do 2/3 stěny, poté jsme museli pokus vzdát a následoval velmi dlouhý a složitý sestup za nepříznivého počasí. Náročnost terénu byla asi V. stupně ve skále a 70° v ledovo-firnových pasážích (pod asi 15 cm vrstvou sněhu byl tvrdý vodní led). Pro další pokus jsme zvolili velký kuloár uzavírající pravou části stěny (masivu). Tímto jsme vystoupili až na na západní hřeben. Nakonec se nám podařilo dosáhnout pouze dílčího úspěchu, a to jednoho z předvrcholů s nadmořskou výškou cca 4.700 m.n.m. Sklon kuloáru se postupně zvyšoval až na cca 50°, v závěrečné části pod hřebenem bylo třeba překonat menší sněhovou převěj. Na samotném hřebeni pak převažovala velmi nestabilní skála (břidlicového tipu). V duchu budování tradice Vysoké školy Tělesné výchovy a sportu PALESTRA, která dala vzniknout naší lezecké dvojici, a s úctou k naší „Alma mater“, rozhodli jsme se vrchol pojmenovat Pik Palestra. Sestup byl proveden proti směru výstupu (ve stejné linii). Na vhodném místě na hřebeni jsme postavili malou kamennou mohylu, na vrcholu jsme pak umístili mosaznou schránku s vrcholovou knihou.

Pik Palestra

VB