ZIPY NEBO ZDRHOVADLA? Aneb, čím zapnout kamizolku, aby pod ni nefoukalo.

Zajímá Vás, co to vlastně je zip? Ne, neumí chránit před medvědem, ovšem před vyjícím blizardem ano.

Pojmenování zipu pochází z anglického Zipper a dnes už zdomácnělo v mnoha jazycích. Jak čtenář jistě pochopil, zdrhovadlo je českým ekvivalentem. Vlastenec nevlastenec, slůvko je delší a může způsobit zadrhnutí jazyka, tak tedy dále zip.

Zip (nebo zdrhovadlo, jak je komu libo) umí spojit dva díly k sobě. Uvidíte jej na oblečení, taškách, batozích, kufrech, různých pouzdrech, na autopotazích a vlastně všude kolem nás. Zip je vlastně jednoduchý vynález, skládá se ze tří částí. Tedy – jezdec si to sviští po dálnici z ozubených pásů, do sebe zapadajících, jednou levá, pak pravá. Oba pásy jsou tvořeny zahnutými zoubky. Zipy vznikly v severní Americe. Nejdříve se protisměrné háčky a očka protahovala šňůrkou. Což vypadá nadmíru prakticky, každý horal má repku u sebe, přitom dnešní zip ovšem už neopravíte. Počátkem 20. století sic v Kanadě, ale původem Švéd, G. Sundbäck, vylepšoval jednoduchý zip, kde mosazné zoubky do sebe zapadly a vlastně tak fungovaly v podobě současné, jako „ypsilon“, zapínaný posuvným jezdcem. Zipy rozšířilo do světa použití na leteckých kombinézách koncem 1. světové války. Ty současné už vlastně po dlouhých 100 let neprodělaly okem viditelný vývoj. Aspoň tedy z hlediska principu, abych neurazil vývojáře. Zoubek je navrchu s malinkým výstupkem, na spodku má důlek. Zapneme, jezdec nasměruje zoubek k dalšímu a ty drží pohromadě právě kvůli výstupkům a důlkům. Jen dříve byly zipy mosazné, dnes už to není až tak pravda.

Jak jsme si již řekli, zip mechanicky zapne oděv a uzavře otvory, jak zčásti, tak zcela. Ovšem, není zip jako zip. Dnes rozlišujeme více druhů – kovové nebo plastové. Kovový zip má články z kovu. Článkový, neboli kostěný, stejně jako vstřikovaný či spirálový zip má články lisované z plastu, nejčastěji jde o polyamid. Stuha na okraji je utkaná z přírodních nebo umělých textilních materiálů a upravená k uchycení zoubků.

A kdo tedy zipy dnes vyrábí? První světová válka je dostala do světa. Výroba v Evropě začala brzy poté, v anglickém Birminghamu.

Za několik krátkých let se první zipy dostaly i k nám do ČR. To spískala Coco Chanel (neplést s fotbalistou Kaká). A výroby se chopila firma Wittenberg, když jako Wico zipy vyrábí v Děčíně dodnes. Stejně i fabrika s dlouhou historií – Koh-i-noor v Praze (neplést s Koh-i-noor Hardtmuth v Budějovicích, tužkou bundu nezapnete). V pražských Vršovicích už přes dlouhých 100 let vyrábí galanterii včetně zipů, vývoz jde do více než 50 zemí celého světa. Ovšem dnes jich kupu vyrobí také Japonci. YKK je na této planetě největší, chlubíce se historií také solidní, 80. letou. Založil jakýsi pan Kabušilajša. No, třeba Coco se v našich končinách vyslovuje lépe. YKK vyrábí po celém světě a prodává i v Česku. Fabrika v americké Georgii údajně denně vyrobí přes 7 miliónů kousků. No, denně, po Silvestru asi ne, to jsou dělníci pod obraz. Jedná se o nejvýraznější „zipovou“ značku. Společnost Opti zipy také umí, byť historicky je mladíkem. Ještě pod názvem italského výrobce Lamprom předvedli světu první spirálové. Dnes patří pod křídla německé Coats, vyrábí leckde po světě a je z hlediska prodeje dvojkou po YKK. Dalšího hráče v řadě, finskou Salmi, založili roku 1960. Nejdříve působil ve Skandinávii, poté začal vyrábět a prodávat v Evropě i v Asii a dnes ročně vyrobí přes 100 miliónů zipů.

A jak se zipy dotýkají outdooru, o což se zde přece jedná? Už v roce 1924 dokázal zip zvládnout 3.000.000 krát (slovy třimilióny) rozepnutí a zapnutí. Neuvádí se, jestli mechanicky s parním pohonem nebo jestli babě tahačce upadla ruka u ramene nebo jen u zápěstí. Takže je zřejmé, že dnes není třeba mít ze zipu obavy. Ne, že by jeho zuby někoho mohly pokousat, jde o strach z toho, že nás zip ošklivě vypeče a nechá ve štychu, kdy to nejméně potřebujeme. Kvalita je prostě taková, že obvykle přežije Vaši bundu či návleky. Zipy najdeme na mikinách, bundách, dnes i na prádle. Prostě od 1. až po 4. oblékací vrstvu pro pobyt v přírodě. Také na sněhových návlecích, kalhotách, batozích i třeba na futrálech na mačky. A samozřejmě na stanech, spacích pytlích či botách.

zip na bundě          SONY DSC

Co snese módní sukénka nebo těžký baloňák, to může být v přírodě na škodu. Zipy by měly být lehké. Měly by mít extrémně vysokou pevnost v ohybu a vysokou příčnou pevnost. Na kovové tedy narazíme jen výjimečně. Jde o lezecké džíny a módní hadříky na „překližku“. Byť úpravy jako mosaz, hliník, nikl, barvy a černění jsou efektní, problém je studený povrch i nižší příčná pevnost. Plastové zipy (kostěné) mají články lisované, spirálové zase tvořené polyamidovým vlascem. A právě plastové najdeme na 99% outdoorového oblečení či vybavení. Spirálové zipy jsou dnes nejrozšířenější. Používaný 100% polyamid nabízí dlouhou životnost, mechanickou odolnost a odolává povětrnostním vlivům. Polyesterové kostěné zipy jsou robustnější, najdete je na fleecové mikině či softshellové bundě, na membránové bundě či kalhotách pak jen zipy spirálové s voděodolnou úpravou. Ty nepustí k tělu vítr, ale odolají i slušnému vodnímu sloupci. Veškeré plastové zipy vynikají vysokou pevností. Jejich dílky se vyrábějí široké cca 4 až 8 mm. Tenký zip výrobce outdoorového oblečení našije do lehké šusťákové bundy nebo do větracích otvorů v podpaždí. Nejsilnější na brašnu do letadla, batoh i výškové botky a stan.

Ze speciálních zipů je v outdooru alfou a omegou už zmíněný voděodolný. Jedná se o zip reverzní, když jezdec spojuje články prakticky obráceně, na rubové straně. Dojde tak totiž k zakrytí článků zipu a voda ani vítr nemají šanci. Byť Chuck Norris by je nějak zipem procpal. Když si oblékneme třeba bundu, najdeme na ní zipy dělitelné a nedělitelné. Dělitelné jsou ty dlouhé, kolem 80 cm, kdy díly zcela rozdělíme. Prostě centrální, kterým bundu zcela rozevřeme. Ty nedělitelné najdeme jako krátké na kapsách a větracích otvorech, cca 15 – 30 cm, v delším provedení třeba u mumiového spacáku. K výrobě solidní bundy do hor potřebujeme nejvíce zipů, min. 5 kousků. A jaká je tedy pevnost zipů ve skutečnosti? Zpátky k bundě, nekvalitní zip může její vlastnosti oslabit nebo naopak ještě posílit. Konkrétní čísla jsou u jednotlivých výrobců odlišná a samozřejmě úzce souvisí s velikostí článků. Zhruba se dá říci, že značkové zipy vydrží i 150 kg (kdy se u zapnutého zipu odtrhne tkanina od zubů). Můžete tak na bundě směle viset tak, jako na malém frendu. Ovšem jezdec směrem dolů sjede už při zatížení cca 5-10 kg. A při nějakých 15 kg jezdce odtrhnete od kovové spojky dole. A když jsme u jezdce, také není bezvýznamným článkem systému. Kromě nenahraditelné funkce „dveřníka“, kdy otevírá i zavírá zip, může být vybaven aretací. Tedy hrotem, který zapadne do zubů při sklopení jezdce a zip nelze poté rozepnout. Jezdec pak může být jednostranný nebo oboustranný. Můžete třeba nohavice skialpových kalhot otevřít 2 jezdci proti sobě a větrat uprostřed. Nebo naopak otevřít spodek a vrch bočních dílů kalhot. Výrobci dnes nabízí i zrychlené otevření zipu, kdy pootevřete a nemusíte dále tahat jezdce. Prostě trhnete do stran a zip se rozjede do stran. Praktické a efektní při vstupu do dveří vyhřáté horské chaty…. Přívěšek jezdce slouží jak k snazšímu uchopení (kdo zkoušel promrzlou rukou nebo v tlustých palčácích, ví své). A také jako reklamní plocha pro označení výrobce – ne zipu, nýbrž textilu.

Prodat je v dnešní konkurenci velmi těžké, pro výrobce hadříků hraje nemalou roli i design (neboli pro zákazníka, co oděv nosí).

Někdy je cílem, aby zip nenarušil vzhled, někdy může hadřík naopak výrazně oživit. I proto vidíme kolem sebe silné a barevné kostěné zipy nebo tenké a decentní spirály. Často v barvě, která je v kontrastu k použité látce.

A zájemce o ozipovaný textil by mohlo zajímat, co tedy koupit. To nevím, možná to neví nikdo. Ale bundu nebo spacák nekupuji kvůli zipu, ale třeba chci osvědčenou značku. A zip za mě vybral už ten, kdo šil. Na českém trhu jsou v podstatě tři druhy dodavatelů – jmenovaní světoví výrobci, tam nic nezkazím. Ale nic není zadarmo, za kvalitu se musí platit. U druhé skupiny, to jsou solidní výrobci, mj. ti domácí, platíme méně, za kvalitu, ovšem ne už tak za značku. A pak různí výrobci-překupníci, nechávající si vyrábět neznačkové v Asii. Někdy solidním způsobem, jindy dosti pochybným. Jistě, je to obtížné rozlišit, ale tady bych váhal s koupí. Značkový zip s jasným původem by měl „stačit“ vlastnostem bundy, uváděným výrobcem, nekvalitní ji shodí o třídu níže. A ošetřování zipů? Jsou na trhu různé mazací a čisticí prostředky, asi mají smysl. Každý zip by měl po miliontém cyklu otevření-zavření absolvovat kontrolu ve značkovém servisu se zápisem do servisní knížky. Ten, kdo se producíruje po horách a stráních, není blázen a snad to nikdy neudělá.

A tak trochu k zipům patří i ty suché, což ovšem zipy nejsou. Jenže mnozí je zipy nazývají (někdy také velkro dle německého výrobce) a taktéž slouží ke spojení dvou dílů oděvu či bot k sobě. Obvykle jsou z polyamidu, méně kvalitní s nižší životností z polyesteru. Běžná pevnost ve smyku, prostě posunutí po sobě, je cca 8 N/cm2, po pár tisících cyklů jdou hodnoty mírně dolů. Podobně je to u odtržení dílků od sebe, cca 1,6 N/cm2. Pokud se pokusíme převést aspoň přibližně na kg, tak „sucháč“ udrží 5 až 30 kg. Záleží na šířce pásku.

SONY DSC     SONY DSC

Jedná se o dva pásky tkané textilie. Jeden pásek má na svém povrchu nahusto malé háčky a ten druhý jemné smyčky. Když pásky přitlačíme na sebe, háček se zaklesne do smyček a díly tak spojí. Odtržením se pak díly zase rozepnou. Byť jsou na trhu suché zipy, které drží se značnou silou, jejich využití je v outdooru minimální. Třeba u batohů, spojení posuvného zádového systému. Tady si batoh regulujete naprosto mimořádně. Nebo také u sedáků. U velmi často rozepínaného a zapínaného textilu se smyčky vytrhávají. A běžný suchý zip nemá takovou soudržnost. Suché zipy v outdooru najdeme u lezeček nebo dvojitých pohorek, u stanů, kalhot i návleků, košil a na zavírání doplňků, jako zapínání kapes, obaly na mapy, peněženky apod.

VB