JAK SE OBLÉCI DO HOR

Ne, že by k tomuto tématu toho nebylo napsáno málo, i když…. informací není nikdy dost. Ať v Tatrách nepotkáme medvěda ani hungarské igelitové turisty v igeliťácích, obuté v jehlových lodičko-pohorách.

Nechci zde řešit extrémy, jak z hlediska místa pobytu, tak ani dle typu činnosti v přírodě. Zaměřím se na běžnou vysokohorskou turistiku až lezení ve středních velehorách. Předpokládám, že málokdo jede do hebké náruče drsné přírody poprvé a neoplývá vlastními zkušenostmi ani přehršlí hadříků ve skříni (a které nebude chtít měnit, ať jsou, jaké jsou). Pojato tedy zběžně i jako takové malé „píárko“ Faramugo, co umíme nabídnout.

 

Princip oblékání do hor

                Základem oblékání je princip cibule. Ne jediný, ale nejrozšířenější. Což je více vrstev, mezi nimiž zbývá prostor pro cirkulaci vzduchu. Funguje tak i nafukovací karimatka či spacák. Proč to? Když budu mít 2 vrstvy (v součtu stejné gramáže) jako vrstvy 4, ovšem tenčí, bude mně větší zima. Nejde jen o tkaninu, ale právě o ten vzduch, zahřátý tělesnou teplotou. Vrstev může být celkem až 5, na tělo. U „nožní“ části těla je to kapku jinak. Rozšířený názor je, že současné materiály princip cibule změnily, kdy spojují vlastnosti více vrstev do jedné. Cože je ovšem jen částečná pravda. I celoroční pneumatika funguje, ale zimní či letní plně nenahradí. Rozdělme si oblečení na okrajové části těla, vrch a spodek.

 

Začněme drobnostmi (tím, co chirurg leckdy uzná za zbytečnou zátěž)

                Čepice, to je dost o zvyku. Záleží na podmínkách, jestli zvolit teplejší, každý má rád na hlavě něco jiného. Jen upozorním na 2 věci – neměla by na hlavě při delším nošení svědit (třeba na noc do spacáku) a měla by být použitelná pod přilbu (přece i turisté chodí žlaby a traverzy, kde padá kamení). Dobrým vynálezem jsou multifunkční šátky, nahradí tenkou čepici, ochrání krk před sluncem atd. Rukavice jsou základ, k omrzlým rukám přijdeme poměrně rychle. Tady bych „cibuli“ nedoporučil, ve více vrstvách jsou obvykle ruce napěchované, což zhorší krevní oběh. Prstové či palčáky? To záleží na podmínkách, co já osobně snesu i na tom, co míním podnikat. Dobrá volba jsou tříprstové, je v nich menší zima proti prstovým, ale mohu fotit či manipulovat s přezkou batohu. Ponožky, to je velmi důležitá a hojně podceňovaná záležitost. Lépe jedny dobré, než vrstvit jich více. Nebudou se tak po sobě posouvat a způsobovat otlaky. Měly by dostatečně hřát, odvětrávat, tlumit nárazy a sedět bez pootočení na noze. Toho všeho lze dosáhnout správnou konstrukcí i použitím více materiálů odlišných vlastností na rozdílné partie nohy. V botě musí zůstat dost volného místa, protože noha působením „horodřiny“ naroste o cca 0,5 cm. A pro úplnost k botám, kožené nebo syntetika? Kůže má nadále své opodstatnění, mj. kožené botky mají delší životnost. Na druhou stranu jsou kapku těžší a faktem je, že 1 kg na noze je jako 6 kg v batohu.

 

Bez trupu to nejde

Oblečení rozdělme na spodek a vrch. Vrchem začněme, můžeme obléci až 5 vrstev.

1.v, termoprádlo. Syntetická vlákna nenatahují vlhkost, odvedou ji na povrch a tam se odpaří, příp. proniká ven skrze další vrstvy oblečení. Říká se, že termoprádlo by mělo být přiléhavé, aby mohlo správně fungovat a že nestudí. No, dle principu cibule není ani zde vzduchová vrstva zcela od věci a mě studí vše, co je vlhké. Také každému nesedí syntetika, často jde o nepříjemné a škrábavé materiály. Dnes jsou už na trhu tkaniny zcela jemné, třeba PES prakticky nerozeznatelný od bavlny. Pokud nechceme mít s „umělinou“ nic společného, tak se nabízí materiály přírodní. Merino určitě, ale pozor na to, že dlouho drží vlhkost. Ovšem dobře hřeje. A ne vše, na trhu nazývané merinem, je tak jemné, aby tkanina „nekousala“ jako stádo potkanů. Doporučuji bambus. Pocitově chladí, naopak v zimě hřeje na úrovni bavlny. Nezapáchá ani po delším nošení a je to příjemný a jemný materiál. A samozřejmě celá řada technologií umožňuje přírodní vlákna kombinovat s umělými. A jak by mělo takové triko vypadat? Dlouhý rukáv je lepší, ochrání ruce před sluncem, kdykoli jej vyhrnete. Což platí i u krku. U roláku dejte pozor na další vrstvy, nasčítá se jich více a krk tísní. A naopak, výrazné vykrojení u krku způsobí spáleniny od slunce.

2.v, ideálně lehká mikina z polartecu, tecnostretche nebo fleece. Tyto materiály hřejí a dobře větrají od těla, tzn. propouští pot, ale nezajistí nepromokavost ani větruodolnost. Zip umožní regulovat větrání, na druhou stranu už sám cibulový princip je regulací, umožňuje snížit či zvýšit počet vrstev dle podmínek.

3.v, obvykle vrstva poslední, tedy do běžných podmínek. Poslouží i jakákoli „šusťáková“ lehká větrovka, ale pakliže jde o souběh větru i deště, pak sáhneme po membráně. Jen ta totiž splňuje (lépe či hůře) tři ne zrovna slučitelné věci, nepromokavost, neprofoukavost a možnost odvětrat pot od těla. Nechci zde rozepisovat hodnoty Ret a typy membrán, to je na samostatný článek a řeší to jen skuteční „fajnšmekři“. Bohužel, je zde množství dezinformací a „marketingu“, materiály neumí a nemohou umět zázraky. Samozřejmostí u membránových bund jsou přelepené švy a dobrý je výraznější přesah délky na zádech kvůli prochladnutí. A samozřejmě nesmí chybět kapuce s dobrým kšiltem. V ledovém vichru ji oceníte, pokud ji navlečete přes přilbu a regulujete dle hlavy (tedy bez i s přilbou).

Co se týče spodku, tedy kalhot, zase jsme u těchto 3 vrstev. Jen upozorňuji, že takto za běžných teplot (třeba i při -5°C) nemůžeme s batohem jít, bude nám příliš teplo. Takže určitě vynechejme vrstvu č. 2, tedy fleece. V batohu do hor v podstatě stačí prádlové spodky a membránové kalhoty. Přes den jsem přece v pohybu, zahřeju se, a pak stejně zalezu do spacáku. Ovšem u spodního prádla na rozdíl od trička v daleko větší míře platí, že každý nesnese syntetické materiály. Což stále řešíme i tu zavrhovanou bavlnou.

A proč 5 vrstev, když jsem uvedl jen 3? Protože na termotriko a fleece mikinu mohu dát v případě velké zimy a pobytu ne jednom místě vrstvu další, svetr z funkčního materiálu nebo softshellovou bundu. Obvykle na takovou bundu ovšem nedojde a jen zabere kupu místa v batohu. Softshell, lehce zjednodušeně řečeno, nahrazuje – a nepříliš dokonale bundu „membránovku“ a zároveň tu fleece mikinu. Tenký fleece je totiž nalaminován jako podšívka softshellu. Vrstva č. 5 může být peří (nebo podobný, lehký syntetický materiál). Což v sezóně ve středních velehorách je luxusem, který neodpovídá poměru doby využití proti nošení v batohu.

 

Co k tomu ještě dodat?

Při výběru velikosti oblečení berte v úvahu právě vrstvy, které budou pod tou kterou vrstvou. Oblečení do hor máme přece pro aktivní pohyb, nesmí nikde omezovat pohyb. Často se v přírodě, bohužel, potkáme s vodou shora, tedy se sněhem a deštěm. Sníh neřešme, ať si sype, s tím si membrána poradí. A vodu vlastně také ne, s ní si neporadí nic. Nejlépe, když prší, zalézt do stanu či chaty. Pod pláštěnkou či pončem chodit nelze, utopíme se ve vlastním potu. Deštník ochrání jen z části a trvale blokuje jednu ruku. A co ta membrána? Přece je do takových podmínek konstruována? Ano, je, ale přírodní zákony platí i pro ni. V případě extrémní vzdušné vlhkosti není prostě kam odvětrávat a membrána-nemembrána, budeme mokří.

Pokud zvolíte Faramugo, máte jistotu, že nejste první, že vše už bylo otestováno na člověku, ne na lidech. Tedy ne masově, jako uniforma, ale s puncem jisté exkluzivity. My jako Váš HOROKREJČÍ/HOROŠVEC, „Nešijeme pro lidi, šijeme pro člověka“.