Mají kožené pohorky budoucnost?

V dubnu 2005 vyšel na www.horydoly.cz článek Kožené pohorky mají na kahánku. Od zveřejnění uběhlo 10 let….. Má nějaký smysl v době moderních materiálů investovat do koženého obutí?

V letech minulých jsem vlastnil nejedny „umělé“ botky. V letošním roce jsem se zase něco nachodil v kožených pohorkách. Třeba ve Foxech od českého Prabosu. V minulosti i současnosti také v modelu Diamir a Annapurna. Foxy vstřebaly nějakých 300 km. A také hodně výškových metrů, na více než desítce kopců nad 4-5 tis. m. Prošly horším terénem, absolvovaly polní cesty, prach, suť a sníh. Podívaly se do afrického Atlasu, byly na vršku Mont Blancu a prochodily Fanské hory v Tádžikistánu. V kožených Bestardech s vnitřní bačkorou jsem lezl v Pamiro-Alaji, v Pamíru i v Alpách. Můžeme tedy na kožených botách, určených pro drsnější klimatické podmínky, najít nějaké klady? Každopádně se domnívám, že se kůže nepřežila, že rozhodně nemá na kahánku a v outdoorové obuvi i dnes má a v budoucnu bude mít své nezastupitelné místo.

V první řadě zde naváži na tehdejší text: „Má v době moderních textilních materiálů a prodyšných membrán smysl kupovat kožené pohorky? Ano, ale vhodné jsou jen pro pečlivky, kteří chtějí jedny boty na deset let“. Jistěže to má nadále smysl, matka příroda nás lidi už nejednou vyškolila a srazila nám hřebínek domýšlivosti. Prostě, není nad přírodní materiály. A z umělých materiálů jsem za ty roky neregistroval nic nového a převratného. Už dlouho materiály splňují požadované vlastnosti. Tedy – pevnost, nepromokavost, větruoodolnost, paropropustnost. Také odolnost oděru a životnost, to vše za přijatelnou cenu. Ne, že by to leckteré umělé materiály nesplňovaly, ale kůže v podstatě vše také zvládá. Vezměme tedy heslovitě:

  • musíme o kožené pohorky více pečovat? Ano. Je třeba je čistit, impregnovat, pečlivě vysoušet…. Jenže, botky z umělých materiálů také základní péči vyžadují. Za tu se nám ovšem neodmění dlouhou životností, umělý materiál bez ohledu na údržbu, bohužel, poměrně rychle stárne. Kůže s kvalitní péčí vydrží podstatně déle.
  • je třeba po čase vyměnit podešve? Pokud už vzorek připomíná lezačky nebo bota „napadá“ na jednu stranu, je to třeba. Což u umělých materiálů vychází nastejno. S tím, že výměna bývá obtížnější, nemusí být vůbec možná.
  • umělé boty jsou lehčí. To je pravda, poctivá hovězina o síle 2,2 až 2,6 mm musí nějaký ten gram vážit. V případě kůže se hmotnost jedné boty pohybuje mezi 700 g až 1 kg. Což je v normě, dle mého názoru tím není turista či horolezec, pohybující se v horském terénu, nijak omezen. Ale pokud jedeme na náročnou expedici či jsme fanatiky přes gramy, pak kůže tahá za kratší konec.
  • kožené boty však mají nepopiratelnou výhodu v tom, že je téměř nemusíme rozcházet. Obujeme nové a hned chodíme (netýká se kojenců, co ještě neumí chodit). Kůže si sedne, přizpůsobí se noze a způsobu naší chůze. Pokud boty tlačí na kotníku či achilovce, u kožených je solidní šance, že kůže brzy změkne. U umělých máme smůlu, boty je třeba vyměnit. Má –li někdo obavy ze „zbačkorovatění“ boty, určené na rámové mačky do drsného terénu, tak obavy nejsou na místě. Není výrobce jako výrobce, ale ti dobří umí kvalitní a dostatečně silnou hovězinu ošetřit tak, že bota bude dlouhodobě pevná, jako pancíř tanku.
  • jak je to s odolností kožených bot vůči vodě? Zcela bez problémů, vždyť kůže otestovala nespočetná stáda zvířat. Pokud je hovězina kvalitní a optimálně zpracovaná, trvá velmi dlouho, než provlhne. A od toho je přece membrána, aby vodu nepustila až k ponožce. Samozřejmě, schopnosti odolávat vodě ubývá v souvislosti s vysušováním kůže. Ale původní vlastnosti můžeme vrátit ve formě údržby. Brodil jsem v kožených pohorkách nejeden potok, celé dny se pohyboval ve sněhu. A výsledek? Žádný problém, noha byla v suchu. Umělé boty mají nepopiratelnou výhodu v tom, že rychle schnou. Kožené navíc musíme sušit velmi opatrně. Při snaze o rychlé vysušení bychom si mohli botu zmenšit natolik, že bychom ji už neobuli.
  • jak je to tedy s membránou, bez níž se údajně dobrá bota dnes neobejde? No, teoreticky obejde, je to přece jenom další vrstva navíc, kromě toho vrstva nejzranitelnější. Vrstva, co nejvíce trpí oděrem. Prakticky už na trhu boty do hor bez membrány seženeme obtížně. Ovšem membrána samozřejmě v botě má svůj smysl. Chrání nohu před větrem, izoluje proti průniku vlhkosti. A zároveň pomáhá odvětrat vyprodukovanou tělesnou vlhkost z boty ven. Prodávané modely bot najdeme s množstvím různých membrán, ale princip zůstává stále stejný. Ať už je to nově česká nanomembrána Nanodry nebo velmi rozšířený Gore-tex. Či třeba Comtec, Air-tex a Wind-tex. Výrobci obuvi tyto jmenované tkaniny nakupují a zašívají zevnitř do boty. Pokud kupujeme pohorky s membránou, dejme si pozor na levnou obuv, kde je riziko, že výrobce nevšil uzavřené kompaktní membránové bačkory a membránu všil nebo vlepil jenom svrchu.
  • na trhu najdeme také množství modelů bot, kdy je výrobcem zkombinován plast s jiným materiálem, třeba s kůží. Plast slouží k pevnější opoře kotníků a dalších částí boty.
  • a vzhled? Neatraktivní design, to je často vytýkáno koženým pohorkám. Barva fádně hnědá, šedá nebo černá. Ale skutečně potřebujeme na nohou nosit boty, budící zdáli pozornost exotickým vzhledem, jako papouch ara? I kůže se dá barvit, takže si můžeme pořídit kožené pohorky zelené, žluté či červené.
  • a módní ekologické téma, co zatěžuje přírodu více? Nejsem odborník, ale z hlediska zdravého selského rozumu – každá výroba něco stojí. Ať je to opracování kůže nebo výroba tkaniny, v přírodě se nevyskytující. A bez pryžové podešve nebo třeba tkaniček se neobejdou jakékoli boty.

Mám si tedy koupit kožené pohorky či nemám? Výběr záleží na každém z nás. A k těm koženým, proč by ne?

Původní článek najdete na http://www.horydoly.cz/turiste/kozene-pohorky-maji-na-kahanku.html.

Rád bych problematiku pojal jako seriál a poprosím čtenáře o trpělivost. Za dalších 10 let se tedy těšte na pokračování a poté na další. A děkuji za pochopení, že časem bych psaní seriálu někomu rád předal, mezi díly je málo času na řádný odpočinek.