FAKTA A MÝTY O MEMBRÁNOVÉM OBLEČENÍ

Do přírody chodíme oblečeni v několika vrstvách oblečení. Vrstev bývá obvykle 3 – 4. Vše funguje, jak by mělo, jen tehdy, pokud celek správně poskládáme. Neboli, nemůžeme na sebe hodit prvotřídní triko z merina vlny, na to obléci starý a vytahaný pletený svetr, poté membránovku a čekat, že ta vše zvládne – výrobce to přece na cedulce uvádí.

Jaký má smysl se takto obléci? Když své odění podceníme, riskujeme podchlazení nebo naopak přehřátí. Kromě rizika onemocnění se s těmito stavy tělo snaží vyrovnat po svém, vynaloží energii pro dosažení rovnováhy, což logicky přispívá k dřívější únavě.

Na horskou túru si na tělo bereme jako 1. vrstvu termo triko. Prostě těsnější prádlo, jehož úkolem je rychle předat vlhkost od těla do další vrstvy. 2. vrstva, třeba fleece mikina, má podobný úkol, ale kromě toho by měla izolovat, dodat teplo. Věnujme se nadále 3. vrstvě. Ta je už bariérou a zabraňuje ztrátě tepla, odebíraného větrem, sněhem a deštěm. V ideálním případě vodní páry, vzniklé pocením, propustí ven a zamezí tak ochlazování těla díky vlhkosti.

A tady nastupuje na scénu (nano)membrána. Jistě, nepromokne ani neprofoukne ani obyčejná igelitová pláštěnka. Ale zajistit paropropustnost už opravdu neumí. K dispozici je ještě tkanina se zátěrem, s neprodyšným filmem. Je sice oproti membránám levnější, ale pot udrží na vnitřní straně, je tedy vhodná jen pro nenáročný pobyt v přírodě. Takže až membrána komfort oblečení posouvá výrazně výše.

Membrány dnes vyrábí celá řada výrobců z USA, Evropy a Asie. Ti používají druhy tkanin, mikroporézní a hydrofilní. Mikroporézní membrána obsahuje veliké množství pórů, kterými nedokáže proniknout kapka vody, ale prostoupí jimi vodní pára. Výhodou tohoto systému je velmi dobrá paropropustnost, na druhou stranu obvykle dochází k zanášení pórů. Výrobci tento problém řeší potažením PUR filmem nebo obalením vláken tenkou vrstvou fluorkarbonu (od roku 2020 bude nebezpečné PTFE zakázané). Nečistoty tak nemohou přilnout k podkladu. Membrány hydrofilní póry nemají. Vlhkost se dostane do membrány a je chemickou reakcí odvedena ven, na povrch, kde se odpaří. Výhodou je, že nemůže dojít k ucpání pórů. Daní za to je ovšem horší paropropustnost. Materiály Nanomembrane neobsahují PTFE a nejsou ani mikroporézní. Neobsahují totiž póry, nýbrž vlákna. Takovou bundu pak můžete slisovat do batohu, aniž by se po nějaké době automaticky rozlaminovala (oddělily se vrstvy).

Membrány se tzv. laminují. O co se jedná? Je to spojení více tkanin k sobě, kdy vytvoří pevný celek. Možností je více, ale prakticky se zákazník na trhu setká jen se třemi druhy membrán, a to 2L, 2,5L, 3L (kdy L znamená vrstvu, layer). Každá z těchto variant má vrchní ochrannou tkaninu a pod ní, samozřejmě, membránu samotnou. Rozdíl najdeme ve třetí, spodní vrstvě, tedy podšívce. 2L materiál nemá membránu vespod chráněnu. Ta se brzy znečistí a rozedře. Ovšem takový materiál je velmi lehký a výrazně paropropustný. 2L materiály najdeme u oblečení se zateplovací vložkou. 2,5L je takový hybrid, kdy je podšívka nahrazena tiskem nebo vlákny, třeba karbonovými. Najdeme na stále ještě lehkých a dobře fungujících bundách. 3L membrána má podšívku, jde tedy o membránovou klasiku, v horském využití nejrozšířenější záležitost.

Dostáváme se k tomu, co membrány odlišuje od běžných tkanin. Bohužel, lidé jsou mylně přesvědčeni o tom, že paropropustnost a prodyšnost je to samé. Není. Byť i výrobci je o tom často přesvědčují. Ať už je cílem klamat, je za tím neznalost nebo jen pocit, že vše je takto jednodušší…. Marketing je důležitější, než blaho zákazníka.

Takže prodyšnost? Od svrchní vrstvy potřebujeme, aby nás ochránila před větrem. To platí pro membránovou, stejně jako pro šusťákovou bundu. Na rozdíl od spodních vrstev, prodyšných i paropropustných. Jenomže, tím pádem taková bunda nemůže být prodyšná. Ani zcela nepromokavá, to je proti fyzikálním zákonům. V podstatě je neprodyšná jakákoli „funkční“ bunda na trhu. Neprodyšnost se uvádí v jednotkách l/m2/s a co je pod 10, neprofoukne, je 100% větruodolné. A zde mají materiály velikou rezervu.

Nepromokavost, to je ta druhá hodnota, sledovaná u membránového oblečení. Je to výška sloupce vody, kterou tkanina už nezvládne a vodu dovnitř propustí. V membránové bundě můžeme tedy outdoorové aktivity provozovat za větru či deště. Ale jak to je skutečně? V Evropě platí norma (na co neplatí, že?) ISO 811, dle níž je materiál nepromokavý, pokud odolává tlaku 1,3 m sloupce vody. Stačí to? Klekněte si do mokré trávy a vyvinete tlak až 15 m. Nebo stlačte tkaninu těžším batohem na ramenou a jste na podobných číslech. Pád do sněhu dostane oblečení na hranici, co zvládne. Logicky lepší je tedy volit tkaninu s vyšším vodním sloupcem. Ale nastávají takové mezní situace běžně v praxi? Prakticky ne, pokud ano, tak jen krátkodobě. Občas se na trhu můžete setkat s hodnotou tlaku až 100 m sloupce vody, tedy 100.000 mm. Ale vydrží to vrchní materiál? Ne, praskne. V praxi tedy nelze takovou odolnost ani otestovat a v přírodě vám takové uváděné hodnoty v ničem neposlouží.

Dostáváme se ke třetímu vzadu, k paropropustnosti. Opakuji, ne k prodyšnosti! Paropropustnostné oblečení je takové, které nebrání vodní páře odejít ven, pryč od těla. U trika, mikiny, ale také u bundy. Paropropustnost tedy znamená, jak si tkanina dokáže poradit s vlhkostí, vyprodukovanou tělem při sportu. A to směrem ven, do okolního ovzduší. Tuto důležitou a očekávanou schopnost membránového oblečení hodnotíme v jednotkách Ret nebo MVTR. MVTR je v g/m2/24 h. Platí, že čím více, tím lépe. Ret v Pa.m2/W, je přesně naopak, kdy méně je více. A je daleko objektivnější. MVTR totiž nebere v úvahu teplotu a vzdušnou vlhkost, údaje tedy nebývají pravdivé. Ret hodnotí dle normy ISO 11092 energii, která je vyvinuta, aby se odpařilo konkrétní množství vody za dané teploty a vlhkosti vzduchu. Lepší pro nás je samozřejmě nižší Ret, tedy, že je třeba menší energie.

A s jakým Ret (či MVTR) můžeme být spokojeni u svého oblečení? Na outdoorovém trhu se uvádí, že co je pod Ret 6 (tedy jako velmi dobré), odpovídá cca hranici MVTR 20.000 g/m2 za 24 h. Neboli, že tkanina dokáže odvětrat cca 20 l vody během 24 hodin. Je to dost nebo málo? Člověk se přirozenou cestou potí i v naprostém klidu. Při pohybu po městě si vystačíme s MVTR 1.500. Na intenzivní pochod kolem plesa máme rezervu. Ale když nasadíme batoh a vydáme se do kopce, budeme na mezních hodnotách. Při běhu se snadno dostaneme na 30.000, při vyšší zátěži v horách i 40.000 přesáhneme.

Co tedy čísla znamenají pro běžného uživatele? Jsou pravdivá či ne? Nejde o holá čísla, natisknutá na cedulce nebo visačce bundy. Ve hře je totiž ještě celá řada vlivů, které musíme vzít v úvahu. Problém je v rosném bodu, kdy se z par, tedy plynů, stane kapalina. Molekula vodní páry je malá, tkanina ji pustí ven, není pro ni překážkou. Molekula vody v kapalné formě je objemově mnohem větší a póry neprojde. Když se zpotíme až takto, že podšívka je mokrá, máme tak trochu smůlu. Funkčnost se nedostaví. Když leje, jak z konve, kam má vlhkost, produkovaná tělem odejít? Venku je vlhkost na stejné úrovni a rozdíl tlaků není, nedovolí tedy bundě projevit své klady. Záleží tedy na vlhkosti a teplotě okolního vzduchu. Také na nás samotných, každý máme odlišnou tělesnou termoregulaci a trénovanost. Záleží na spodních vrstvách, které mohou výrazně ztížit práci membráně, pokud se oblékneme nesprávně.

Membránové oblečení má ještě řadu možností, jak ovlivnit pocity, které v něm máme. Stahovací rukávy a nohavice, kapsy, hlavní zip nebo větrací otvory se zipy. K čemu větrací zipy, pokud má bunda tak skvělé vlastnosti? No, jak bylo řečeno, vše má své meze. Ve vynikající membránovce zipy vlastně nevyužijeme, ale jako rezerva se hodí. V horší membráně nám bez nich dobře nebude. Ke komfortu nošení se vztahuje i podlepení švů u membránového oblečení. Jaká je realita? Nevím o tom, že vliv lepení či nelepení by byl přesně změřen. Asi to ani nelze, těch okolních proměnných je moc. Dle mých testů v terénu voda přes švy prosákne zcela minimálně, a to ještě na některých partiích. Dnes nemusíme šít, švy lze spojit lepením nebo svařovat. Ale neočekávejme stejnou životnost jako u kvalitní nití šitého stehu. A šité stehy bývají podlepeny páskou. Ta zvýší cenu oblečení a v místech aplikace omezí vlastnosti membrány. Jenže také odstraní riziko vlhkých „map“, takže u běžných 3L laminátů se podlepení švu všeobecně doporučuje a je zákazníkem vyžadováno.

Také je třeba vzít v úvahu, že hodnoty, uvedené třeba u bundy, vystavené v prodejně, platí pro membránovou tkaninu v metráži, ne tedy pro samotnou membránu ani pro kompletní výrobek. Parametry tedy ovlivní provedení střihu, kapes, větracích zipů. Což nelze změřit, je na každém z nás, který výrobek ho zaujme. A je dobře si uvědomit, že membrána nemá kouzelné schopnosti. Za silného deště jaksi není kam odvětrávat, neproklínejte tedy svou novou bundu, že neplní, co slíbil prodejce. Vždyť paropropustnost může fungovat na jedničku jen tehdy, pokud vlhkost u těla je podstatně vyšší, než ta kolem vás.

Je třeba brát v potaz, že životnost membránového oblečení není neomezená. Laminace je vlastně spojením 2 -3 různých materiálů k sobě, v podstatě lepení. A tady se dá hodně co zkazit, tlaky na tkaninu také nepomohou. Jinak řečeno, pokud stáhneme kalhoty do bot nebo tkaninu neustále stlačujeme popruhy batohu, můžeme s jistotou očekávat, že z „bezejmenné“ membrány asijské produkce budeme během 2-3 let klasickou šusťákovku.

A jak je to s ošetřováním membránového oblečení? Koluje nemalé množství informací, že membránové oblečení můžeme neomezeně prát. Zbytečně častým praním urychlíme odlepení jednotlivých, k sobě slaminovaných vrstev. Na druhou stranu,nechoďme ve špinavém oblečení. Nejlépe prát jemně v ruce nebo v pračce při zapnutí šetrného programu a za nízké teploty vody. Nic nezkazíme, pokud zapneme zipy, i ty suché. A použít je třeba speciální, většinou tekuté prací prostředky – nejsou agresivní vůči membráně. Tedy prostředky bez saponátů a bez aviváže, ta výrazně sníží vodoodpudivost. Oděv pak důkladně vymáchejme, vyplavíme zbytky chemikálií, ale neždímejme.

Jako podklad posloužil mj. materiál ing. Knížka „Oděvy pro sportovní a outdoorové aktivity“ a letité vlastní zkušenosti.