Takový malý předstartovní testík české nanomembrány

Už před lety se mluvilo a psalo o české nanomembráně. A že by měla strčit do kapsy i renomovanější funkční tkaniny. Měl jsem možnost během roku 2015 jeden z materiálů, slaminovaných s nanomembránou, otestovat. Nejde zde o srovnání, to by si vyžadovalo působení za totožných podmínek v oblečení z různých materiálů. Spíš jde o malou „ochutnávku“, jestli je tento materiál pro outdoorové sporty vůbec použitelný.

A řekl bych jednoznačně ano, je použitelný. Vyznačuje se pevností a lehkostí, ale třeba také tím, že nepříjemně nešustí. Hlavní výhodou je ovšem vynikající paroprodyšnost.

Co zde tedy hodnotím?

Bundu s kapucí z modré 3-vrstvé nanomembrány, svitavské produkce. V první řadě musím dodat, že parametry membrány pro mě byly neznámou veličinou. Tkanina byla slaminována na zkoušku, tehdy ještě v provizorních výrobních podmínkách. A u bundy jsme nepodlepovali švy.

Čím si bunda prošla?

Navštívil jsem v ní střední velehory 3 kontinentů, v našem prostředí jsem v ní běhal a jezdil na horském kole. Materiál je příjemně měkký. Tudíž vůbec „nešustí“, což je nepříjemné hlavně při běhu. Hrubší membránové tkaniny jsou hůře slisovatelné do plného batohu, hrozí zde při rychlé oddělování vrstev od sebe. Zde jsem neměl obavy. Bunda z této membrány tak působí lehkým dojmem, byť jde jen o pocit a váhově se vyrovná jiným, konkurenčním výrobkům. Protože příliš tenký materiál nepřesvědčí, že by odolal otěru a hrubému zacházení v horách.

Vítr materiálem neprojde. Což je přirozené, povrchově jde vlastně o polyamidový šusťák, který díky své hustotě vítr nepropustí. A to dokáže každá, i ta nejlacinější bunda.

Ale čím se tedy odlišuje jakákoli membránová bunda od šusťákové, to je paropropustnost. Tedy odvod tělesné vlhkosti ve formě par. V podstatě je to důvodem, proč si relativně drahou membránovou bundu pořizujeme. Horské túry jsem v bundě podnikal na Mont Blancu, v marockém Atlasu a tádžických Fanských horách. Tedy do nadmořské výšky kolem 4-5 tis. m. Vše za relativně dobrých podmínek, co se týče počasí, s batohem 20-25 kg. Bunda nepřekvapila ani nezklamala. Více jsem ji prověřil v zimě, na ledech Vysokých Tater. Zde už je velmi nepříjemné, když se zpotíte při intenzivním lezení a poté během jištění na vás pot zmrzne. To se nestalo, membrána stíhala odvětrávat vlhkost bez sebemenších problémů. Což uvítáte i při cyklistice, když do kopce z vás pot jen leje, při jízdě z kopce potom neprochladnete. Membrána mě příjemně překvapila při běhu, kdy i v kopcovitém terénu solidně vlhkost odvětrala. Jinak jsem v minulosti membránové bundy na běh zkoušel, ale stabilně nepoužíval. Velmi brzy se totiž srážela na rubu značná vlhkost. Větrací otvory v podpaždí nebyly prakticky třeba.

Pojďme k nepromokavosti. V horách jsem se s deštěm prakticky nesetkal. Pokud ano, třeba při stoupání v zalesněných spodních partiích Mont Blancu, tak s 25 kg batohem prostě nelze stoupat v žádné bundě. Termo triko bylo dostačující a poměrně rychle schlo. Za velmi silného deště jsem byl opakovaně v bundě běhat. Membrána vodě odolala, nepromokla. Překvapilo mě, že při logicky vysoké vlhkosti vzduchu stále stíhala odvětrávat. Díky hydrofobní úpravě na ní nezůstával ani padající sníh, vločky sjížděly dolů.

Jak jsem se už zmínil, švy nebyly podlepené. Nesetkal jsem se se studií, která by porovnala vliv nezalepených švů proti bundě se švy zalepenými. Pokud nenosíme membránovku jen jako drahou pláštěnku – nebudeme spokojeni, není k tomu určena – tak v mraze jde hlavně o odvod potu a bez zalepených švů se obejdeme. Za solidního počasí jsem absenci lepení jakkoli nepocítil, ve vánici sníh tkaninou nepronikl ani ve formě vlhkosti. Při hodinovém běhu v silném dešti se vytvořily dvě velmi malé „mapy“ vlhkosti na rameni a na hrudi. Tedy na místech švů. Vzhledem k síle deště skutečně nepatrné, ale při zalepení by zde asi nebyly.

Materiálem je polyamid, ne obvyklý polyester. Tudíž by měla bunda slušně odolat oděru při značné pevnosti proti roztržení. Byť „vzdušný“ materiál působí dojmem lehkého šusťáku a nanomembrána není pružná, tak nehrozí roztržení bundy.

Bunda neprošla velkou zátěží, ale i popruhy batohu nebi zmrzlý firn umí své. Na druhou stranu, v podmínkách hor jsem ji rozhodně nešetřil. Opotřebení znát nebylo.

To k minulosti….. Ne, že bychom testovat přestali – viz poslední „celomodré“ foto z pamírské sedmy v létě 2017.