Něco k současnému Česku, kde i my vyrábíme

Na webu je samozřejmě kupa balastu, ale občas člověka potěší nějaký článek (no, spíše ne, nejde o radostné čtení). Abych něco nevytrhl z konceptu, jde o tyto odkazy.

http://blog.aktualne.cz/blogy/david-rath.php?itemid=30577

http://www.reflex.cz/clanek/komentare/83682/ekonom-vladimir-pikora-cim-vyssi-dane-tim-stastnejsi-zeme.html

http://www.reflex.cz/clanek/volby-volby-2017/82764/hlasovat-ve-volbach-by-nemeli-lide-ktere-zivi-stat-tady-je-ekonomicke-zduvodneni.html

Dr. David Rath (nevyjadřuji se k osobě pisatele, jde jen o hluboce pravdivý věcný obsah) píše:

Mít malou firmu se stává zázrakem
Pro podnikavé, aktivní, svobodomyslné lidi je atraktivním cílem provozovat vlastní menší firmu třeba autodílnu, kadeřnictví, stavební společnost nebo restauraci či kavárnu. Takový cíl už se nezdá vůbec být odvislý od nějakého zázraku. Stačí něco umět, nebát se práce, získat nevelký kapitál na rozjezd a pustit se do toho. Bohužel se mýlíte, být úspěšný i v něčem menším a představitelném se v našem současném světě začíná blížit zázraku. Byrokracie prorostlá s oligarchií každého hned na začátku zadusí.

Ovládat každého
Náš stát se cílevědomě rozhodl potlačovat jakoukoli osobní aktivitu směřující k vyšší míře individuální svobody a nezávislosti jedince. Cílem je mít všechny lidi v závislém postavení a jednoduše řiditelné. Proto přibývají komplikované zákony a vyhlášky prosazované armádou úředníků kontrolujících a šikanujících každého, kdo něco dělá a vytváří.

 

Mám z toho smíšené pocity. Těší mě, že se jako Faramugo pokoušíme o zázrak, že se s tím dokážeme poprat. Ale už vůbec mně netěší, za jakých to podmínek se o ten zázrak musíme pokoušet.

 

Ekonom Vladimír Pikora píše:

U nás se vybere ohromné množství peněz na daních, které potom mizí kdesi v černé díře státního aparátu. Za poslední čtyři roky se armáda státních úředníků a zaměstnanců rozrostla o třicet tisíc lidí. Ti nás potom kontrolují a buzerují, zda doma učíme děti zavazovat tkaničky v rámci „předškolní výchovy“ nebo nekouříme v restauraci.

Místo aby někdo uvažoval o změnách daní, měl by přemýšlet o poměru, kolik státu platíme a kolik za to dostáváme. Tento poměr je žalostný. Nechci vyšší daně, klidně budu platit daně stávající, ale chci méně úřadů, méně úředníků, méně administrativy, méně věcí, do kterých strká stát nos. A za to, co se ušetří, chci dobrou infrastrukturu, fungující policii i školy.

 

Zase, pod to bych se s chutí podepsal. Jenže tento postupný sešup do pekel, ve stylu pomalu v hrnci ohřívané žáby, je evidentně nezvratný. Jak dokládá v závěru svého článku p. Aleš Rod.

Čistý daňový příjemce tak hlasem se stejnou hodnotou snadno odsoudí čistého daňového příjemce k tomu, aby svou produktivitou přispíval na růst jeho životní úrovně. Řešení? Pouze v teoretické rovině.

Bohužel, cokoliv bych zde načrtnul, by mohlo být označeno jako porušení rovného volebního práva, elitářský sociální experiment, snahu o ovládnutí světa bohatými, nebo všechno ostatní. Tak na princip čistého daňového plátce a čistého daňového příjemce alespoň myslete, kdykoliv budete obracet korunu ve své peněžence – to, od koho pochází, má totiž významné konsekvence i ve volbách.

 

Snad by pomohlo, kdyby aspoň soudná a zodpovědná část populace toto vedla v patrnosti. A nenechala se zviklat tupou hloupostí některých levicových politiků.