Vladimír Bureš 25.02.2021
Nepál je země zajímavá a tajemná, plná kontrastů. Na straně jedné část území zaujímá velehorská pustina s řídkým lidským osídlením, odnepaměti světu známa jako Himálaj, na druhé straně však lidé osídlili každý volný kousek země. Terasovitá políčka jsou všude, kam jen oko pohlédne. Buddhistické náboženství vede k naprosté toleranci, zřejmě se tím řídí nejen lidé, ale i posvátné krávy, potulní psi a veškeré ostatní zvířectvo. Prostě klid a pohoda, až letargie kolem nás.
A konečně Řeka… Zelená a bílá, hřmící Karnali. Čeká nás šest osamocených dní v sevřeném kaňonu, možnost ústupu je až na konci plavby, v Chipasani. Splavný úsek je kolem 200 km dlouhý. Peřej Pádlo je dlouhým úsekem zpěněné vody. Peřej Vězení a mnohé další, honosící se taktéž povzbudivými jmény. Obávaný Boží dům není takový, jaký jsme jej očekávali. Snad svádí k podcenění, neboť obrovská vlna a hřmící válec hned za ní budí respekt. Do toho spadnout, z vodáčka zbude pouhý prášek do pečiva. No, bábovka nebude, sjeli všichni. Voda má značnou hloubku a ohromnou sílu. Všichni se plně koncentrujeme, základem je dokonalá synchronizace tempa. Horší je to s peřejemi značky ,,no name.“
Všechno krásné jednou skončí, i naše řeka. Nastupuje relax v divoké přírodě při indické hranici. Papoušci, sloni, nosorožci ale i pijavice. Obzvlášť ti poslední se chovají k člověku přítulněji, než třeba pejsci. Tak asi bylo Old Shatterhandovi při sbratřování.
Ale Karnali skutečně skončí. Ne úplně, řeka existovat bude i v budoucnu. Jen se na ní už nevypraví vodácké výpravy. Indové chystají na dolním toku stavbu obří přehrady. A peřeje tak nenávratně zaniknou.
