Váš český horokrejčí
English
Váš český horokrejčí
Englishpolski

Jak se obléci do hor

Vladimír Bureš 25.02.2021

Ne, že by k tomuto tématu toho bylo napsáno málo, ale… informací není nikdy dost.
Neřešme zde extrémy, jak z hlediska místa pobytu, tak ani dle typu činnosti v přírodě. Zaměřím se na běžnou vysokohorskou turistiku až lezení ve středních velehorách. Předpokládám, že málokdo jede do hebké náruče drsné přírody poprvé a neoplývá vlastními zkušenostmi ani přehršlí hadříků ve skříni (a které nebude chtít měnit, ať jsou, jaké jsou).

Princip oblékání do hor

Základem oblékání je princip cibule. Není povinný, ale je nejrozšířenější a osvědčený. Což je více vrstev, mezi nimiž zbývá prostor pro cirkulaci vzduchu. Funguje tak i nafukovací karimatka či spacák. Proč to? Když budu mít na sobě 2 vrstvy (po 100 g/m2), bude mně zima. Když si vezmu 4vrstvy po 50 g/m2, bude mně tepleji. Nejde totiž jen o tkaninu, ale právě o ten vzduch, zahřátý tělesnou teplotou. Vrstev může být celkem až 5, tedy na trup. U „nožní“ části těla je to kapku jinak. Rozšířený názor je, že současné materiály princip cibule změnily, kdy spojují vlastnosti více vrstev do jedné. Což je ovšem pravda jen částečně. I celoroční pneumatika u auta funguje, ale zimní či letní plně nenahradí. Rozdělme si oblečení na okrajové části těla, vrch a spodek.

Začněme drobnostmi (tím, co chirurg leckdy uzná za zbytečnou zátěž)

Čepice, to je dost o zvyku. Záleží na podmínkách, jestli zvolit teplejší, každý má rád na hlavě něco jiného. Jen upozorním na 2 věci – neměla by na hlavě při delším nošení svědit (nepříjemné hlavně v noci ve spacáku) a měla by být použitelná pod přilbu (i turisté chodí žlaby a traverzy, kde padá kamení). Dobrým vynálezem jsou multifunkční šátky. Nahradí tenkou čepici, ochrání krk před sluncem atd. Rukavice jsou základ, k omrzlým rukám přijdeme poměrně rychle. Tady bych „cibuli“ nedoporučil, ve více vrstvách jsou obvykle ruce napěchované, což zhorší krevní oběh a přijít k omrzlinám je snazší. Prstové či palčáky? To záleží na podmínkách, co já osobně snesu i na tom, co míním podnikat. Dobrá volba jsou tříprstové, je v nich menší zima proti prstovým, ale mohu fotit či manipulovat s přezkou batohu a karabinou. Ponožky, to je velmi důležitá a hojně podceňovaná záležitost. Lépe jedny dobré, než vrstvit jich vícero. Nebudou se tak po sobě posouvat a způsobovat otlaky. Měly by dostatečně hřát, odvětrávat, tlumit nárazy a sedět bez pootočení na noze. Toho všeho lze dosáhnout při správně zvolené konstrukci s použitím různých materiálů odlišných vlastností. V botě musí zůstat dost volného místa, protože noha působením „horodřiny“ naroste o cca 0,5 cm. A pro úplnost k botám, kožené nebo syntetika? Kůže má nadále své opodstatnění, mj. kožené botky mají delší životnost. Na druhou stranu jsou kapku těžší a faktem je, že 1 kg na noze je jako 6 kg v batohu.

Bez trupu nelze fungovat

Oblečení rozdělme na spodek a vrch. Vrchem začněme, můžeme zde obléci až 5 vrstev.

  • 1.v, termoprádlo. Syntetická vlákna nenatahují vlhkost, odvedou ji na povrch a zde se odpaří (nebo proniká ven skrze další vrstvy oblečení). Říká se, že termoprádlo by mělo být přiléhavé, aby mohlo správně fungovat a že nestudí. No, dle principu cibule není ani zde vzduchová vrstva zcela od věci a mě studí vše, co je vlhké. Také každému nesedí syntetika, často jde o nepříjemné a škrábavé materiály. Dnes jsou už na trhu tkaniny zcela jemné, třeba PES prakticky nerozeznatelný od bavlny. Pokud nechceme mít s „umělinou“ nic společného, tak se nabízí materiály přírodní. Merino určitě, ale pozor na to, že dlouho drží vlhkost. Ovšem dobře hřeje. A ne vše, na trhu nazývané merinem, je tak jemné, aby tkanina „nekousala“ jako stádo potkanů. Dá se bambus. Pocitově chladí, naopak v zimě hřeje na úrovni bavlny. Nezapáchá ani po delším nošení a je to příjemný a jemný materiál. A samozřejmě celá řada technologií umožňuje přírodní vlákna kombinovat s umělými, třeba modal. A jak by mělo takové triko vypadat? Dlouhý rukáv je lepší, ochrání ruce před sluncem, kdykoli jej vyhrnete. Což platí i u krku. U roláku dejte pozor na další vrstvy, nasčítá se jich více a krk tísní. A naopak, výrazné vykrojení u krku způsobí spáleniny od slunce.
  • 2.v, ideálně lehká mikina z polartecu, tecnostretche nebo fleece. Tyto materiály hřejí a dobře větrají od těla, tzn. propouští pot, ale nezajistí nepromokavost ani větruodolnost. Zip umožní regulovat větrání, na druhou stranu už sám cibulový princip je regulací, umožňuje snížit či zvýšit počet vrstev dle podmínek.
  • 3.v, obvykle vrstva poslední, tedy do běžných podmínek. Poslouží i jakákoli „šusťáková“ lehká větrovka, ale pakliže jde o souběh větru i deště, pak sáhneme po membráně. Jen ta totiž splňuje (lépe či hůře) tři ne zrovna slučitelné věci, nepromokavost, neprofoukavost a možnost odvětrat pot od těla. Nejlépe to umí nanomembránové materiály. Jen si dejte pozor na množství dezinformací a „marketingu“, materiály totiž neumí a ani nemohou umět zázraky. Samozřejmostí u membránových bund jsou přelepené švy a dobrý je výraznější přesah délky na zádech kvůli prochladnutí. A samozřejmě nesmí chybět kapuce s dobrým kšiltem. V ledovém vichru ji oceníte, pokud ji navlečete přes přilbu a regulujete dle hlavy (tedy bez i s přilbou).

Co se týče spodku, tedy kalhot, zase jsme u těchto 3 vrstev. Jen upozorňuji, že takto za běžných teplot (třeba i při -5°C) nemůžeme s batohem jít, bude nám příliš teplo. Takže určitě vynechejme vrstvu č. 2, tedy fleece. V batohu do hor v podstatě stačí prádlové spodky a membránové kalhoty. Přes den jsem přece v pohybu, zahřeju se, a pak stejně zalezu do spacáku. Ovšem u spodního prádla na rozdíl od trička v daleko větší míře platí, že každý nesnese syntetické materiály. Což stále vrací do hry i tu zavrhovanou bavlnou.

A proč 5 vrstev, když jsem uvedl jen 3? Protože na termotriko a fleece mikinu mohu dát v případě velké zimy a pobytu ne jednom místě vrstvu další, svetr z funkčního materiálu nebo softshellovou bundu. Obvykle na takovou bundu ovšem nedojde a jen zabere kupu místa v batohu. Softshell, lehce zjednodušeně řečeno, nahrazuje – a nepříliš dokonale, bundu „membránovku“ a zároveň fleece mikinu. Tenký fleece je totiž nalaminován jako podšívka softshellu. Vrstva č. 5 může být peří (nebo podobný, lehký syntetický materiál). Což v sezóně ve středních velehorách je luxusem, který neodpovídá poměru doby využití proti nošení v batohu.

Co k tomu ještě dodat?

Při výběru velikosti oblečení berte v úvahu právě vrstvy, které budou pod tou kterou vrstvou. Oblečení do hor máme přece pro aktivní pohyb, nesmí nikde omezovat pohyb. Často se v přírodě, bohužel, potkáme s vodou shora, tedy se sněhem a deštěm. Sníh neřešme, ať si sype, s tím si membrána poradí. A vodu vlastně také ne, s ní si stejně neporadí nic. Nejlépe, když prší, zalézt do stanu či chaty. Pod pláštěnkou či pončem chodit nelze, utopíme se ve vlastním potu. Deštník ochrání jen z části a trvale blokuje jednu ruku. A co ta membrána? Přece je do takových podmínek konstruována? Ano, je, ale přírodní zákony platí i pro ni. V případě extrémní vzdušné vlhkosti není prostě kam odvětrávat a membrána-nemembrána, budeme mokří.

Osobní zkušenosti...

  • Maroko, pohoří Atlas - měl jsem botky Fox od Prabosu. Výborná měkká pohora. Jen neměla být vel. 42, byť nahoru stačila. Dolů navečer už ne, tam to 1/2 číslo prostě chybělo a nehet z palce šel časem pryč
  • Dent Hérens v Alpách, soused Matterhornu - dvoje ponožky do Asol, chyba. Jedna se posouvala po druhé a puchýře jako vrata... Od té doby nosím zásadně jedny
  • východní stěna Matterhornu - trefil nás blesk. Měl jsem prádlo merino, v pohodě. Libor měl "umělinu", připeklo se mu triko na kůži a chlupy. No, trhali jsme a odřezávali. Mám foto, pošlu, dejte vědět
  • Tádžikistán, Fanské hory - vařili jsme u stanu, vařič blafnul a Michal neměl levý rukáv. Taková ta nadýchaná, prošívaná lehká bunda s rounem. Polyester nehořel, stačilo teplo a nebyl...

Pokud zvolíte Faramugo, budeme rádi. A nebudete první, vše jsme už sami otestovali. Nešijeme v Česku masově, nemáme výrobnu uniforem. Máte vše s puncem jisté exkluzivity.

FARAMUGO, VÁŠ ČESKÝ HOROKREJČÍ. My šijeme pro člověka, jiní šijí pro lidi.

A přečtěte si na blogu retro článek Jak jsme se oblékali do hor.