Nápad na knihu Dobrodružství v prášku

Jak prvotní myšlenka vznikla?

Jak prvotní myšlenka posloužily články do časopisů Montana a Everest. Byly o lezení a o horách, ale dnes už je odvál čas. Rozpustil je sám Čas jako sluníčko jarní sníh. A právě ta jejich současná neexistence poukázala na jepičí živit časopisů. Jejich internetoví nástupci nejsou ničím jiným než pouhou digitální stopou, Oproti knihám, ty přežijí desetiletí. A leckdy i staletí. Pomohlo tedy psaní do šuplíku, toho textu mně přišlo škoda, že přijde nazmar. Ale hlavně ty časopisy... Mnohé zanikly, redakce vyklidily prostory a psaní mně chybělo. Tak v hlavě vzklíčilo semínko, myšlenka přetavit texty v knížku. Váhal jsem, materiálu bylo kapku málo. Odhadem na 40 stránek. Tady jsem získal motivaci. Udělat maximum pro to, aby slova "žila" v pevné vazbě na bělostném papíru a odolala zubu času. Prapůvodní spleť myšlenek, útržků, nápadů a snů vedla k Dobrodružství v prášku.

Co mě inspirovalo k tomuto příběhu (zážitky, konkrétní situace)?

Nové a nové zážitky, které se na sebe nabalovaly od poloviny 80. let 20. století až po současnost. Často se po letech prolínaly a spojovaly až vytvořili pavučinu, kterou jsem mohl přetavit v souvislý celek. Byly to zážitky a příhody z cest, z konkrétních situací. Vzájemné nepochopení jiných kultur. Nebezpečné přehmaty při lezení. Setkání s divokou zvěří i s nepříjemnými nemocemi. Působení s lidmi, kteří v horách být nemají.

Jak se vyvíjely hlavní postavy a děj?

Knížka má postavy skutečné, byt někteří už, bohužel, nežijí. Jejich charaktery ani jednání jsem jako autor neovlivnil, určovala je realita. A děj sám o sobě evolucí prodělal. Pořadí kapitol se měnilo. Metoda biče a cukru. Ne příliš akce za sebou, ale naopak ty klidné, aby neuspaly, nenudily. Aby děj pokračoval v logické návaznosti. Sysifovský úkol... Koneckonců, o tom že to nebyla procházka růžovým sadem svědčí, že konečná verze je pátá. Ta první nestála za nic, druhá byla nevydatelná (chudáci betačtenáři). Třetí získala obrysy jakési čitelné úrovně. A čtvrtá s pátou, to už probíhaly jen kosmetické korekce, opravy či precizní ladění textu, aby se zrodil ten příběh, který teď můžete číst.
postavy jsou skutečné.