Váš český horokrejčí
Váš český horokrejčí

Máte rádi umění? Podpořte Faramugo!

V naší přidružené dílně NelaArt umíme leccos vytvořit... Třeba kresby, malby, keramiku.

Autorská kniha V. Bureš: Dobrodružství v prášku. Přidáte jen vodu.

V knize doprovodím cestovatele a dobrodruha přírodou v její různorodé podobě. Na trhu je přehršle knih o horách a také pár o řekách. Tady se obojí prolíná  a mísí do jednoho celku. Projdeme se z českých pískovců na Korsiku a přeletíme do Alp, Himálaje či na Pamír. A přes Altaj či Kavkaz se vrátíme zpět na Lužnici. Tam všude jsem potkával lidi. Víme, že člověk se ve vypjatých situacích leckdy chová dosti zvláštně. Protože v horách i na vodě mnohdy jde o „hubu“, tak je zde jako nezbytná a odlehčující ingredience namíchán i humor. Pomáhá korigovat sílu emocí v neobvyklých situacích. Jednotlivé kapitoly popisují, jak mocný vliv má síla přírody na rozhozenou lidskou psychiku a jakým způsobem dokáže ovlivnit naše jednání. Kniha podává skutečné historky s lehce parodujícím náznakem černého humoru a s jemným filozofickým přesahem. Nevyhýbá se ani vážnějším zamyšlením, lidským slabostem a tipům pro zápis do Guinessovy knihy rekordů. Jaké to je, dvakrát dostat bleskem? Nebo být dvakrát spláchnut? Také navštívíme třeba tajemný Koš Agač. Místo, kde bychom žít nechtěli. Přitom natolik svérázné, že z něj nechceme odjet. Kniha jsem psal s osobním přístupem, aby čtenáři umožnil nahlédnout do mého života autora, činů a postojů. Nabízím ji obdivovatelům přírody, horolezcům, turistům a vodákům. Ti vědí, o čem to celé je a mohou si porovnat vlastní zkušenosti. Přitom jsem ji napsal i pro ty, kteří tuto sféru lidské činnosti nikdy nepoznali a rádi se o ní něco dozvědí.

Podívejte se na pár fotek z míst, které popisují příhody v knížce. Třeba co taková expedice, kde jsme byli jako první na odlehlé šestitisícovce?

Malá ukázka, o čem si můžete přečíst.

První incident proběhl už v Budapešti, když jsme s Bohoušem spali v jinak prázdném kupé. Snad šlo o předky předaný instinkt, možná o kožní vyrážku nebo jen rejdy blechy neposedy, co Bohouše probralo z hlubokého spánku. Zatímco já jsem nadále tvrdě spal, poctil naše kupé svou poctivou přítomností nepoctivý zloděj. Jednalo se o propagátora cestování nalehko, protože mě rychle zbavoval nadbytečné zátěže, ledvinky s pasem a penězi. Bohouš se ujal pouze v ponožkách (měl i hodinky a další nezbytnou garderóbu, umožňující mu pobývat ve slušné společnosti) role pronásledovatele zlotřilého lumpa a přímo ze schodků vagónu skočil chlapovi  na záda. Noční zlotřilec se ztěžka zvedl, Bohouše setřásl a oprostěn od nevítané zátěže zmizel v noční tmě. Obutí ponožkami další pronásledování znemožnilo. Postrádaly protiskluzové hroty a Bohouš tak v každé zatáčce dlouhým hrabáním připomínal lachtana, pronásledujícího geparda. Naštěstí ledvinka zůstala nadále v mém vlastnictví a balkánská cesta se dočkala pokračování i svého cíle.

Ale tento text v knize nenajdete. Bude v pokračování, které je zatím rozpracované...